Promeškala jsem to…opět

Venku je tak ošklivo. Zase prší a přitom přemýšlím, že jsem si vlastně to léto nijak neužila, alespoň podle mých představ. Tolik jsem toho chtěla udělat a promeškala jsem to. Tak si řeknu zase příští rok? Snad něco stihnu ještě na podzim. Promeškala jsem to… Opět. Nechci promeškat zbytek svého života, opravdu ne.
Své malé sestřence jsem kreslila do památníku? Zapomněla jsem, jak se tomu říká. Také jsem ho měla a někde bych ho určitě ještě našla. Jak jsem si kreslila, tak jsem si řekla, proč vůbec nekreslím? Tak moc mi to chybí. Nedělám spoustu věcí, co mám ráda. Proč jsem se na to vše vykašlala?

Tak za prvé jsem líná. Co si budeme….Tak nějak nemám na to náladu, ale když jsem se přinutila, nálada se mi zlepšila. Rozhodně to není tak, že bych se topila v depresích. Někteří by to možná nazvali depkou, ale ti neví, co to ta deprese je. Pro mě je to vypnutí všeho? Nevím jak to nazvat. Možná je to tím, že je léto. Vždy to na mě padne v létě. Přitom je venku tak hezky, možná toto léto tolik ne. Ani jsem nevytáhla všechny svoje šaty, co jsem chtěla nosit! A to jsem si koupila letos nový. Nějaké sukně museli jít pryč. Plno věcí nenosím a proč je tu vlastně mám? Říkám si kdyby náhodou, jako plno věcí nebo spíše krámů. Krámy, ano to je to správné označení. Je mi líto to vyhodit, tak se to snažím rozdat, zkrátka se mi to nechce vyhodit. Je mi to líto, i když vím, že jsem to nepoužila asi tak pět let a dalších pět let to nepoužiji.

Dnešek byl fakt k přemýšlení. Možná to bude tím podcastem. Začala jsem je poslouchat, nevím co to do mě vjelo, ale jsou fakt bezva. Budu je poslouchat dál dokola jako teď neustále poslouchám toho úžasného skladatele Kirilla. Jak já bych ho chtěla potkat nebo zajít na jeho vystoupení. Doufám, že se jednou dostanu do Ruska nebo do Německa. Na mém seznamu 101 přání za 1001 dní je návštěva koncertu vážné hudby, když jsem si to psala, tak jsem myslela na něj. Měla bych na tom seznamu zapracovat. Chtěla bych vydat knihu, ale nikdy jsem to nedopsala, teď jsem opět začala psát něco nového. Tentokrát to byl nápad jedné paní. Chtěla jsem vědět svoji budoucnost, ta mi řekla, že mám zkusit vydat knihu, že vidí, že budu psát pohádky, díky mé fantazii. Napsat pohádku mě nikdy nenapadlo. Teď na jedné pracuji. Ale o čem je si nechám pro sebe. Tentokrát ji vydám a mám i vymyšleno komu ji věnuji.
Není to, že bych chtěla být známá a mít plno peněz, toto období má úspěšně za sebou. Jsou i jiné věci a lepší věci, co mě naplní a uspokojí, než se trápit nad přihlouplými komentáři a nenávistí. Začala jsem si sebe více vážit. Mým dalším přáním bylo, abych byla více svobodná. Nespoléhala se na ostatní a dělala věci, co mám ráda já. Na tom jsem úspěšně zapracovala za poslední měsíce. Teď začínám nad sebou uvažovat, zda jsem stále ten Introvert. Asi ano, to se nezmění. Jen mi už nevadí být občas mezi lidmi. Jednou za 14 dní. V práci malý kolektiv, naprostý ideál. Neměla bych být tolik uzavřená, přeci jen nechci být navždy sama. Jednou bych chtěla mít vztah a rodinu. Musím říct, že jsem na vztah už připravená. Po mých držkopádech, jsem připravená znovu si namlít držku a opět rychle vstát.