Třetí den. Modrava. Viděla jsem jen pár dílů seriálu Modrava. Krajinu na fotografiích jsem si nikdy nevyhledávala. Říkali mi, jak moc se mi tam bude líbit. Věděla jsem, co mě asi tak čeká. Sama příroda, ale netušila jsem, že mě to vezme až tolik.
Krásná krajina. Klid. Všude okolo lesy. Téměř nedotčená příroda. Všude okolo jsou slyšet zvuky zvířat. Plno cvrčků. Nikdy jsem jich tolik pohromadě neslyšela. Jedním slovem nádhera.
Nikdy jsem nikde nezávodila. Ani jsem nereprezentovala školu. Musím říct, že jsem spolužákům záviděla. Byli zdatnější než já. Měli lepší časy na oválu, uměli skákat do dálky. Jediné, co mi šlo byla vybíjená ( za to vděčím mým učitelům tance, byla jsem velmi ohebná). Jednou z mých pozic byl Spiderman. Rozplácla jsem se na zemi a rychle jsem byla schopná vstát.
Na střední pak florbal a rugby. Jo bavilo mě do nich vrážet, protože jsem to měla povolené. Rozeběhnout se a přirazit je ke zdi. To mi šlo. Teď jsem docela aktivní od jiných spoluzaku. Řekla bych.
Dříve jsem chtěla mít sportovní postavu, běhat za školu, chodit běhat do přírody. Ovšem lenost vyhrála a nikdy jsem se k tomu nedonutila, nevlastnila jsem ani sportovní podprsenku. V obyčejné podprsence to nebylo pro mě vyhovující, takže jsem to hned zabalila. Přitom stačilo jít do obchodu a nějakou si pořídit. Lenost je lenost. Nakonec jsem mu přišla na chuť i józe. Chtělo to čas.
Dne 24.1. jsem se rozhodla vypnout sociální sítě a neobjevit se na těch. Rozhodla jsem se poté, co jsem shlédla dokument Sociální dilema. Dost mě šokovalo, když jsem se podívala do nastavení. Hrůza děs. Když se nudím, zapnu Instagram a projíždím fotky cizím lidem. Přitom mi to nic nedá. Nedává mi to žádnou inspiraci.
Vánoce jsou za námi, ale já mám stále trochu tu vánoční náladu. Adventní věnec mám stále vystavený a nechce se mi ho dát pryč. Světýlka stále v okně, dvě těžítka mi stále zdobí komodu a po celý rok nezmizí. Přitom den před Vánoci jsem ještě tu vánoční náladu neměla a ani mi nepřišlo, že nějaké Vánoce jsou.
Je to tak dva měsíce a týden, co jsem nevydala článek, co jsem přestala být aktivní na sociálních sítítch. Ani o prázdninách jsem moc nepsala, ale při mém posledním článku jsem se při zveřejněné trochu zamyslela. Moc zážitků nemám, ale mám plno krásných jiných vzpomínek z léta, která si budu navždy pamatovat. Také jsem se konečně našla.
Venku je tak ošklivo. Zase prší a přitom přemýšlím, že jsem si vlastně to léto nijak neužila, alespoň podle mých představ. Tolik jsem toho chtěla udělat a promeškala jsem to. Tak si řeknu zase příští rok? Snad něco stihnu ještě na podzim. Promeškala jsem to… Opět. Nechci promeškat zbytek svého života, opravdu ne.
Své malé sestřence jsem kreslila do památníku? Zapomněla jsem, jak se tomu říká. Také jsem ho měla a někde bych ho určitě ještě našla. Jak jsem si kreslila, tak jsem si řekla, proč vůbec nekreslím? Tak moc mi to chybí. Nedělám spoustu věcí, co mám ráda. Proč jsem se na to vše vykašlala?
iambarbaras.wordpress.com 