Můj první závod

Nikdy jsem nikde nezávodila. Ani jsem nereprezentovala školu. Musím říct, že jsem spolužákům záviděla. Byli zdatnější než já. Měli lepší časy na oválu, uměli skákat do dálky. Jediné, co mi šlo byla vybíjená ( za to vděčím mým učitelům tance, byla jsem velmi ohebná). Jednou z mých pozic byl Spiderman. Rozplácla jsem se na zemi

Co mi dává běh

Dříve jsem chtěla mít sportovní postavu, běhat za školu, chodit běhat do přírody. Ovšem lenost vyhrála a nikdy jsem se k tomu nedonutila, nevlastnila jsem ani sportovní podprsenku. V obyčejné podprsence to nebylo pro mě vyhovující, takže jsem to hned zabalila. Přitom stačilo jít do obchodu a nějakou si pořídit. Lenost je lenost. Nakonec jsem

Den bez sociálních sítích

Dne 24.1. jsem se rozhodla vypnout sociální sítě a neobjevit se na těch. Rozhodla jsem se poté, co jsem shlédla dokument Sociální dilema. Dost mě šokovalo, když jsem se podívala do nastavení. Hrůza děs. Když se nudím, zapnu Instagram a projíždím fotky cizím lidem. Přitom mi to nic nedá. Nedává mi to žádnou inspiraci.

Víkend na Moravě

Na Moravě jsem poprvé byla před několika lety. Nezapomenu na zámek Lednice. Před dvěma lety jsem na Moravě byla opět se svojí rodinou. Jelikož nepiji, tak jsem na žádné degustaci nebyla. Ale ochutnala jsem jakýsi Hybernal. Bíle víno, které vonělo, spíše smrdělo jako kočičinec. Omlouvám se všem kočičkám.

Naprosto klidný spánek

Taky se vám stává, že se probouzíte v noci? I několikrát za noc? Nemůžete usnout? Hodinu zíráte do stropu. Vaše myšlenky Vám výří v hlavě. Vzpomenete si i na takové věci, na které byste raději ani nemysleli. Začnete vzpomínat na své příbuzné. Někdy se smějete jindy téměř brečíte. Ale vy chcete spát klidně jako miminko.

Moje největší přání se stalo skutečností

O koronu jsem přišla o práci, poté ji sháněla několik měsíců. Přesněji půl roku. Od Října do včerejšího dne. Sice jsem cca čtyři roky po škole, ale půl roku na živnost, dva roky za kasou a půl roku v kanceláři není žádná praxe. Všude ji požadovali. Já člověk s epilepsií jsem měla o to větší

Splním si svůj největší SEN

Já už měla tolik předsevzetí. Tolik napsanýc přání, které jsem si sama sobě slíbila, že si musím splnit. Ovšem jak to tak bývá, tak z toho nikdy nic nebylo. Vydrželo mi to tak pár týdnů? Byla jsem do toho tak zapálená a říkala jsem si, tentokrát to fakt udělám.

Medituj

Dříve jsem si říkali, jak můžou tak dlouho jen tak sedět? Jak mohou nemyslet? K čemu jim nějaká ta meditace je? Jen tak sedět a na nic nemyslet by mě nebavilo nebo bych zkrátka usnula i v sedě. Jednou jsem zkusila, odešla, vrátila se a zůstala.

Uvědomila jsem si svoje chyby

Od prosince, co jsem psala naposledy se hodně změnilo. Já se změnila nebo jsem spíše změnila způsob myšlení a uvědomila jsem si, kdo jsem. Už mě to nebavilo, chtěla jsem od sebe utéct. Jak napsala Rupi Kaur: ,,Když jsi dost slabá na to, aby ses zhroutila, jsi dost silná na to abys vstala.“ Bojovala. A