Ze dne 11.1. Sama v Praze

Proč lidi pospíchají? Zastavte se na chvíli. Sedněte si dejte si kávu. Píšu a zatím koukám na hodinky, kolik je hodin, abych stihla svoji tramvaj číslo 7. Jsem na Andělu, snídám croissant s nutellou a k tomu popíjím horké jablko. Za chvíli si koupím na cestu kávu od Paula. Je výborná. Naučili mě pít kávu.
Jak mi docela ta Praha bude chybět. Posnídat hezky a čekat na tramvaj, která mě do veze skoro až před školu. Nikam jsem se nehonila jako ti lidé kolem, vždy jsem šla v klidu. I po těch schodech na metro utíkají! Přitom jezdí každou chvíli. Já si jdu lážo plážo. Sice to mám na čas akorát, ale zbytečně bych tam čekala.
Dnes jsem jela o něco dříve, kvůli té snídani. Zá chvíli budu muset jít, abych si stihla koupit tu kávu na cestu. Zapomněla jsem si doma kelímek na kafe, no nic, dají mi jejich papírový. Paní už odchází, dojedla si tu své jogurty a už jde. Taky musím. Klidně bych si tu psala dál a v klidu jen seděla.

Publikoval BarbaraS

Jsem čtyřiadvacetiletá holka, která si nedovede představit život bez psaní. Cvičení mi pomáhá utéct od mých myšlenek, tak jako hlasitá hudba, díky které neslyším svoje myšlenky. Ráda čtu, v poslední době na to nemám tolik času. Jako zabít ptáčka je moji nejoblíbenější knihou.

Jedna myšlenka na “Ze dne 11.1. Sama v Praze

Napsat komentář